Jak jsem zapojila kamarádku…

Cink, cink, domovní zvonek div nevyskočí ze zdi.. Na stolku mě opět voní kávička.“Že by ta vůně přilákala návštěvu?“ Dumám cestou ke dveřím, když jdu otevřít.

Kamarádka se na mě směje: „tak co, už máš postavenou vodu na kafe?“ Popíjíme, povídáme a řeč došla i na korálky. Na stole jsem měla právě rozdělaný návlek na dutinku.

„Jé to bych také zvládla, ne?“ Prohlíží si kamarádka zvědavě návlek. „Jasně,“ povídám, „jen musíš opravdu dávat pozor kolik korálků se navléká, aby tam pak nebyly chyby….“ „Ale prosím tě, to je pohodička“ dostanu odpověď 🙂

Dobře, neváhala jsem a připravila jsem jí korálky a vše co je třeba, než odjela. Ale hned druhý den mi píše! „Přijeď na kafe! A přivez další korálky.“ „Vždyť jsem ti jich dala dost,“píšu jí. „To jo, ale potřebuji na další dutinku.“ To co jsi mi dala včera už mám hotové“

No pááni.. To byla rychlost.. Není nad to, když vám někdo korálky navléká za vás 🙂 Háčkování už jde pak samo. A i když ze začátku měla pár chyb při navlékání, cvik dělá mistra. Teď už má chybu jen občas. Takže pomoc k nezaplacení.